Diecézní centrum mládeže ostravsko-opavské diecéze, Stará ves nad Ondřejnicí

• Aktuality
• Kalendář akcí
• Děkanáty
• DSM Stará Ves
• DCM Ostrava
• Foto a video
• Ke stažení
• Vagónek
• Kontakty

• Úvodní stránka
• Historie střediska
• Tým
• Historie týmu
• Kurz animátorů I.
• Kurz animátorů II.
• Kurz animátorů III. a IV.
• Závěrečné práce animátorů

Středisko - Stará ves

Centrum DOO

Anima Iuventutis

Historie týmu

A jak to bylo s týmem?

Inu, na začátku byl Vítek. Tedy přesněji o. Vít Zatloukal z Vrbna pod Pradědem, ale k nám přišel z Opavy, kde působil rok jako kaplan. Naplno se pustil do budování centra a nutno říct, že se mu povedlo vytvořit skvělý základ. Zařizoval, domlouval, boural, stavěl…a šéfoval Středisku celých sedm let, než byl „převelen“, v srpnu 2005 se s námi rozloučil, stal se ředitelem Sekce pro mládež ČBK a odstěhoval se do Prahy.  Ale naštěstí nás do Vsi jezdí často „kontrolovat“!   

Po Vítkovi se vrátil náš „starý známý“ Kamil Strak. Teď už ne jako jáhen ale jako kněz a to rovnou ředitel našeho DCM. V srpnu 2003 přišel do Staré Vsi na roční jáhenskou praxi, po vysvěcení se coby kaplan přestěhoval do Místku, aby se o rok později s nabytými zkušenostmi vrátil na staroveskou faru. Nebydlí ve věži jako Vítek, zato jezdí na kole i na motorce a pečuje o ovečky – tím tedy nemyslím jen farníky, ale malé čtyřnohé stádo, které se pase na farní zahradě. Pastýř každým coulem, že?

Co však zmůže samotný ředitel DCM, když u sebe nemá týmáky – pomocníky? Být obětavý a usměvavý nestačí k tomu, aby centrum dobře fungovalo. Ale nutno říct, že Vítek i Kamil si uměli vybrat ty správné lidičky s nadšením pro práci týmáků.

Tak nejdřív to byl Marek Kyjovský, který coby civilkář zastával spíše funkci technika a stavaře, aby se na faře dalo vůbec bydlet. Práce s mládeží si moc neužil, civilní služba mu skončila dřív, než ve Vsi začal první kurz.

Stejně tak Petra Glovová (Dejmková) je spíše pracovníkem střediska v utajení. A přece udělala velký kus práce v kanceláři na biskupství a při zařizování dalších podstatných věcí. Mimo to taky učila náboženství.

Prvním oficiálním a mezi mladými známým pracovníkem střediska se tak stala až Anička Kupková (Hasalová) ze Starého Jičína. Na centrum přišla v červenci 1999 a už v srpnu mohly přijet holky na týdenní prázdniny ve stylu Slunce, seno, blbiny. Aňa pobyla ve Vsi 3 roky a za tu dobu stihla spoustu práce na centru i ve farnosti. Učila náboženství ve škole, navštěvovala babičky ze Vsi a pomohla rozjet několik akcí pro děti z farnosti, např. farní tábor, vánoční divadelní scénky, víkend na Běhu sv. Václava…Mimochodem všechny doteď fungují Anička nám dala své PA ve formě AHA-PA (Aňa Hasalová – Párty) v červnu 2002 a od září nastoupila svou dráhu paní učitelky. Nyní bydlí s manželem Romanem u Olomouce.

Měsíc po Aničce přibyla na faru Magda Hluchníková (Hanslíková). Další obětavá duše, ochotná udělat pro nové DCM téměř cokoliv. A tak i Magda s nadšením chystala programy pro nové kurzy animátorů, partneráků…bourala stodoly na zahradě, stěhovala se na faru a zase zpátky a se skoro stejným nadšením se „těšila“ na dva bernardýny, kteří holky vítali každý večer v podnájmu v Košatce, kde přechodně bydlely. Magda pochází z Hněvošic, po práci ve Staré Vsi se uchýlila do Olomouce (studovala tam angličtinu) a nyní bydlí s manželem Petrem v Píšti. Bernardýny nechová, zato je z ní paní učitelka. A teď už taky maminka malé Dorotky a Ondřeje.

V září 1999 se do Vsi přistěhovala ještě Lenka Daňová (Moravcová) a první tým DCM byl kompletní. Lenka přebrala práci v kanceláři v Ostravě a starala se o letáčky a pozvánky, seznamy a dopisy, telefonáty a kdoví co ještě, aby to všechno klapalo tak, jak má. Dobrá holka z Dobratic u Dobré, to mluví za vše. Dobrá a usměvavá holka je Lenka pořád, změnilo se to, že už je teď z Děrného u Fulneku, má manžela Petra, syny Matěje a Josefa a dceru Pavlínku. Leňa opustila tým v srpnu 2002, ale daleko nedošla – posunula se o kancelář vedle na Centrum pro rodinu. Tady rozjela projekt integračního klubu BRÁNA, nyní je však na mateřské.

Když odešel civilkář Marek, nedostatek mužské síly byl znát, a tak se na necelý rok připojil k týmu Tomáš Koloničný. Vysoký, nepřehlédnutelný, se smyslem pro humor i chutí k práci, přesně povaha na centrum. Pochází ze Skalice, kde bydlí pořád, ovšem teď už s manželkou Martinou. I on se ze Staré Vsi vydal do školních lavic a teď je z něj kuchař.

S Markem to však s civilkáři neskončilo. V červenci 2001 začal svůj rok a půl civilní služby František Janáč. Nadšený fanoušek Sparty, rodák z Valašských Klobouků, opustil svou „Olomouckou arci“ a začal kopat za Ostravsko-Opavské DCM. Nutno říct, že i Franta položil základ několika tradicím, které se ve staroveské farnosti dodnes udržují, nejvýznamnější jsou bezesporu přátelská fotbalová utkání se sousedním Petřvaldem. Přes všechny slzy jsme se s Frantou museli v lednu 2003 rozloučit, jak jinak než fotbalovým zápasem. Franta se sice přestěhoval do Prahy, ale na Starou Ves nezanevřel a v červenci 2005 se dokonce ve staroveském kostele oženil s Terkou a mají spolu Barborku a Františka.

V srpnu 2001, když odešla Magda, nastoupila na její místo Liduška Stuchlá (Vavrečková) z Pusté Polomi. Jako jedna z mála týmáků si vyzkoušela jak práci na faře a s tím spojené vaření, uklízení a přípravy programů, tak i práci v kanceláři, které se ujala po odchodu Lenky. Ale Liduška taky s nadšením řídila auto, kreslila, tvořila, šéfovala Žďárské propagaci, starala se o přípravu diecézních setkání…a v červnu 2004 si vzala Pavla a Starou Ves opustila. Naštěstí jen z části – bydlí ve Staré Bělé a do kanceláře dojížděla i odtud. Teď už má Liduška úplně jiné starosti… nebo spíš radosti? Každopádně tím důvodem jsou kromě manžela už i dvě dcery Hanička a Alenka a syn Petřík.

Spolu s Liduškou nastoupil na scénu DCM ještě Dandis, tedy Petr Daňa z Děrného. Borec, který zastal kus práce a ještě byl pro každou špatnost. Peťa sršel nápady a člověk vedle něj musel být neustále ve střehu, jinak se taky mohl nečekaně dostat hlavou dolů… A stejně jako byl Peťa přínosem pro DCM, bylo Centrum přínosem pro něj. Minimálně v tom smyslu, že v týmu pracoval s Lenkou, se kterou se o pár let později oženil. Ale to bylo až když v srpnu 2003 opustil Starou Ves a vydal se zpět do školních lavic (alespoň v rámci dálkového studia).

Spolu s Petrem se v srpnu rozloučila i Terka Janáčová (Chudíková)…ale pěkně od začátku: Terka přišla na DCM pracovat v roce 2002. Vystudovala Střední pedagogickou školu a těšila se na práci s malými dětmi ve školce…no, nevím, nakolik animátoři nebo partneráci odpovídali jejím původním představám. Ať tak nebo tak jisté je, že Terka se svých úkolů na centru zhostila s radostí a úsměvem. Po roce se tedy s námi rozloučila, přestěhovala se do Prahy a teď se věnuje práci s takovými docela malými „animátory“ ve školce. Ale nová práce a bydlení není jedinou změnou, hlavní je, že Terka už není Chudíková, ale Janáčová.

Začátkem září 2002 rozšířila řady týmáků i Lenka Koziolová z Havířova. Leňa – sympatická, věčně vysmátá, statečná ochránkyně kočky Sokolího Oka (hlavně díky Lenčině obětavé péči se kočka „Sokol“ zapsala délkou svého života do dějin centra, žádná další kočka na faře tak dlouho nepobyla). Lenka byla vždycky ochotná přispěchat s pomocnou rukou, dobrou radou nebo jen tak s rozzářenýma očima a úsměvem na tváři. Ale dva roky utekly jako nic a Lenka se loučila (a překvapivě se po pár týdnech od Lenčina odjezdu „rozloučila“ i kočka…). Opustila Starou Ves, přestěhovala se nejdřív do Ostravy a později do Jamného v Orlických horách a vrátila se ke své profesi učitelky.

Na jaře roku 2003 se na pár měsíců objevovala na faře i Lenka Svorová (Orságová). A to hlavně proto, aby zpřehlednila dosud nepřehlednou farní knihovnu.

Rok 2003 byl vůbec rokem velkých změn – alespoň, co se týká týmu na DCM ve Vsi. 3 týmáci odešli a byla potřeba nahradit je novými. Tak předně nastoupil svou jáhenskou službu Kamil Strak, ale o tom už byla řeč. O kom ještě řeč nebyla, to je Standa Kelíšek z Újezdce u Luhačovic. Ano, opět Olomoucká arcidiecéze. To pro naše DCM může být jen pochvalou. Standa nastoupil už v srpnu a během měsíce prázdnin se plynule zapojil do činnosti centra. Dalo by se říct, že přišel do Vsi v pravou chvíli. Ne, že by se fara a její tým hroutili, ale splnil se jeden z velkých snů a na faře se objevilo calcio (stolní fotbal) a Staňa, coby velký fotbalový nadšenec se ujal jeho testování a postupného uvedení do provozu. Tak nevím, že by se označení civilkář rovnalo pojmu fotbalista? Kromě fotbalového talentu oplýval Standa humorem a dobrou náladou a jako vzpomínku na sebe postavil na zahradě krásný altánek. Za dva roky opustil tým a začal studovat v Praze. Teď už je z něj šťastný manžel a tatínek malého Filipa.

V pořadí druhým nováčkem týmu se v září 2003 stala Alena Kristínová (Polívková). Sympatická holčina až z dalekých Všestar z Královéhradecké diecéze. Možná ani není tak zajímavé, že je fyzioterapeutka jako spíš fakt, že za dob jejího týmáctví nabízelo DCM kromě tradičních programů i masáže. Samozřejmě se Alča věnovala i něčemu jinému. Hlavně tedy kuchyni, kdy chystala různé dobroty, ale třeba i Škole partnerství nebo knihovně. Za rok se Alča vrátila do školy dostudovat a pak nabrat pracovní zkušenosti do Skotska (proti tomu je Stará Ves od Všestar coby kamenem dohodil), aby se nakonec vdala na Slovensko a s manželem Peterem se radovala ze syna Jakuba.

No a do třetice všeho dobrého jsme v září 2003 přivítali Petru Matějovou. Petra je z Ostravy a vystudovala teologickou fakultu v Olomouci. Kromě animátorů měla na straosti i část práce v kanceláři, konkrétně formační lístky. Na nedostatek práce si Peťa stěžovat nemohla a ráda si našla čas na své oblíbené lanové aktivity nebo na prolézání jeskyní. S Centrem se rozloučila další rok v květnu a tak teď studuje a pracuje…

Rok se s rokem sešel, jedna Petra odešla, druhá přišla. Přesněji tedy Petra Pročková (Jurečková) z Přerova. Po Lidušce převzala práci v kanceláři, po Petře přípravu formačních lístků a taky se starala o animátory. S bravurou, lehkostí a úsměvem na tváři pracovala Peťa na faře až do října 2005. Ale Stará Ves jí natolik přirostla k srdci, že jí zůstala věrná. Háček je v tom, že vyměnila Starou Ves nad Ondřejnicí za Starou Ves u Přerova. Aspoň do doby než odešla na mateřskou s Terezkou a Dominikem.

Podobně je na tom i Liduška Vjaclovská. S tím rozdílem, že Liduška je z nedalekého Petřvaldu a na faře se věnovala spíš kuchyni, nakupování a vedení kurzů. Sympatickou a usměvavou Lidušku jste mohli na faře potkávat do září 2005, pak se stejně jako Petra přestěhovala ze Staré Vsi do Staré Vsi a stará se o děti v dětském domově rodinného typu.

 

Během jara a léta 2005 jste se mohli na biskupství v Ostravě setkat s Patrikem Vehovským. Patrik je z Bolatic a kromě kancelářské práce se do činnosti týmu nezapojoval a ani ve Vsi nebydlel. Ale ne, že by měl málo práce! Vydatně pomáhal v kanceláři, staral se o web a také o setkání v Kolíně nad Rýnem.

 

 

Víte, k čemu jsou dobré pravidelné červencové brigády na DCM? Kromě toho, že se udělá kus práce a vylepší se fara i její okolí, je to také dobrá příležitost, jak si proklepnout nové pracovníky. Třeba Patrik Melkovič ze slovenského Sabinova strávil část prázdnin brigádničením ve Vsi a pak se rozhodl, že jeden rok své bohoslovecké praxe věnuje našemu DCM. A tak v červenci 2005 nastoupil a Ostravsko – Opavské centrum bylo najednou mezinárodní. Patrik sršel vtipem a skvělými nápady a negativem bylo jen to, že jeho bohoslovecké volno trvalo jen rok a on se s námi v srpnu 2006 musel rozloučit.

Dalším objevem brigády se stal Radek Martynek z Mostů u Jablunkova. Radek přišel, viděl a nastoupil do týmu. Stejně jako Patrik nám vydržel jen rok, než se vydal opět studovat. Ale za ten rok stihnul vytvořit nezapomenutelnou vzpomínku na sebe, svůj humor nebo na své pracovní nadšení. A asi ani on nezapomene na Starou Ves a její obecní úřad, kde Radek spolu s Patrikem bydlel a to, že se během roku kluci stěhovali, neznamená, že by nemuseli do práce (tedy na faru) dojíždět. Inu, budova obecního úřadu má plno místností a ty skýtají netušené možnosti…

Jako růže mezi trním se ten rok při rozlučce vyjímala Peťa Felharová (Žídková) z Mokrých Lazců, která se rozhodla strávit tři měsíce pomaturitních prázdnin prací ve Vsi. I sebemenší pomoc je velkým přínosem, a proto třikrát díky Petě za trpělivost při několikahodinovém žehlení, za odvahu při hlídání fary i oveček, za vytrvalost při schůzkách a poradách a samozřejmě za milé slovo a úsměv, který je k nezaplacení

Rok se s rokem sešel a loučili jsme se znovu  V září 2007 skončila své týmáctví ve Vsi Bety Sikorová. Odvážná, usměvavá, energií nabitá… Bety z Milíkova věnovala našemu DCM celé 3 roky. Kdo ji za tu dobu nestihl poznat, o moc přišel! Vařila, nakupovala, povídala, telefonovala…no, bylo toho dost a tak se není co divit, že za tu dobu zanechala hlubokou vzpomínku nejen v srdcích všech mladých, kteří se s ní na naší faře potkali, ale i v srdcích staroveských dětí, rodičů, babiček a dědečků. „Bety je motýl, Bety je včela, Bety je růže hozená do kostela. Bety je první i poslední můj dík. Nepoznat Bety, nemiloval bych…“ Mluví to za vše?

A dále? Dále jsme se rozloučili s Rézi Šteyerovou. Rézi na půl roku opustila své rodné Mokré Lazce a oddala se nekonečným poradám, přípravám, setkáním a plánováním. A tak i díky Rézi je naše centrum zase o krok dál. Rézi jste mohli snadno identifikovat podle rozesmáté tváře, vtipných hlášek nebo třeba podle basy, která s ní bydlela v podkrovním pokojíčku. Teď už (ostatně jako velká část bývalých týmáků) opět studuje a to v Olomouci. Je hezké, že na Starou Ves nezanevřela (naštěstí jako velká část bývalých týmáků ) a pravidelně jezdí nový tým kontrolovat, případně vypomoct .

To, že platí rčení „Změna je život“, nám potvrdila i Lucka Javůrková, která se k nám připojila až z dalekých končin hradecké diecéze. Dnem i nocí bděla nad financemi DCM a Animy, s chutí a pečlivostí zajišťovala chod kanceláře na biskupství a připravovala Večery mladých. To vše za přispění jejího intelektu, který se v ní rozvíjel po čas studií na ekonomicko-správní fakultě v Pardubicích. Její šlechetné srdce i pracovité ruce přispívaly dlouhých dva a půl let k uskutečnění spousta nezapomenutelných akcí většího i menšího rozměru. Zajišťování a dohled nad diecézkem nebylo pro Lucku žádným oříškem. Svými excelentními schopnostmi v Excelu si vysloužila přezdívku „Excel“ . Její „odvážná“ důvěra v nespočet čajových bylinek a „x“ semínek zdravo-výživových ji dodávala energii nejen v práci a uváděla v úžas široké okolí.

Na konci prázdnin 2008 se DCM rozloučilo s kaplanem o. Radimem Zielonkou. Otec Radim se neváhal pustit do čehokoliv, od pomoci na táborech, vedení animátorů a partneráků na středisku, až po dalekou cestu do Austrálie s lenochodem Sidem nebo nebezpečné sjíždění Vltavy s otcem Kamilem coby zadákem. Ano, otec do nepohody, který vás nikdy nenechá samotné, když se budete smát, ani když budete plakat. Otec Radim přišel do Staré Vsi jako jáhen a rozloučil se s ní coby mladý perspektivní kněz připravený na všechny nástrahy kněžského života  Prozatím tedy na nástrahy života krnovského.

Srpen 2008 byl rozlučkový také pro největšího elegána, který kdy na faře ve Vsi bydlel, tedy pro bohoslovce Janka Kovaľa. Janko strávil na DCM rok své povinné bohoslovecké praxe, jeho maximální nasazení pro práci na středisku je jasným důkazem, že svého rozhodnutí nikdy nelitoval. Určitě ani tehdy, když byl nucený ve své čisťounké košili skládat koks, ani tehdy, když jeho pečlivě vyleštěné polobotky mizely pod nánosy bahna… no, příhod by bylo více než dost. Po odchodu ze Vsi se Janko vrátil zpět do semináře a připravuje se na svou kariéru kněze.

Do třetice všeho dobrého, v tomto případě spíše smutného, se spolu s o. Radimem a Jankem rozloučila také Monča Dorazilová (Váňová). Potkávat jste ji mohli v kanceláři na biskupství, kde se pečlivě starala o aktivity spojené se sdružením Anima Iuventutis. Po odchodu z DCM Monča dostudovala ekonomii na VŠB, vdala se a teď je na mateřské se synem Prokopem.

Dva krásné roky věnovala službě na středisku Kasia Ciencalová, která se se Starou Vsí rozloučila v srpnu 2009. Kasia navázala na multikulturní charakter střediska, který tu už roky před ní pečlivě budovali Radek s Bety, a díky ní jsme do svých slovníků zařadili nejeden polský výraz. Dva roky ve Vsi udělaly z Kasie vášnivou cyklistku a vyznavačku adrenalinových aktivit, organizací letního diecézka počínaje a bydlením s Leňou v jednom pokoji konče  Kasia se vrátila zpět do své domoviny, kde se věnuje práci vedoucí v domu dětí a mládeže v Jablunkově.

Společně nastoupily a společně se také rozloučily. O kom je řeč? Pokud je zmíněná Kasia, nejde vynechat Lenku Kubalovou. Leňa, její blonďaté háro a plyšový lenochod Sid, zanechali obrovskou brázdu v historii DCM. Výborná hra na varhany, kreativní nápady, záliba v každé šílenosti, absolutně nejlepší štěkot, který směle konkuroval i sousedovic psům, to vše a mnoho dalšího bylo nejlepším předpokladem k tomu, aby se z Leně po odchodu z DCM stala vynikající sociální pracovnice.

Nejen tým ve Vsi se postupně obměňuje, čas od času přijde nová síla i do kanceláře na biskupství, ale než nová síla přijde, je nutné se s někým jiným rozloučit. V srpnu 2009 to tedy byla Jana Škrobánková, která opustila práci pro sdružení Anima Iuventutis, aby se mohla plně věnovat starosti o dcerku Beátku.

Srpnová rozlučka se týkala také Davida Tylečka, který centru věnoval celé tři roky. Díky Davidovu servisu vše na farní budově, ve vagonu i v okolí centra klapalo tak jak mělo, žádná porucha nebyla dost velká, aby ji David neopravil, žádný problém nebyl natolik závažný, aby ho kliďas David nevyřešil ku spokojenosti všech. David byl maximální pohodář a na středisko vnášel neotřesitelné vědomí, že i to, co třeba teď není ok, brzy ok bude  Tak mu držme palce, ať je jeho studium v olomouckém semináři více než jen ok 

Několikaměsíčním týmákem, který nás také opustil v srpnu 2009, byl nezapomenutelný Vašek Lipinský. Vašek přišel na centrum teprve v únoru a po prázdninách už se s ním rozloučil, věříme, že opravdu jediným důvodem bylo přijetí ke studiu na VŠ v Ostravě  Vašek nás o tom naštěstí pravidelně přesvědčuje svými návštěvami na DCM s úsměvem od ucha k uchu, kterým přivítá každého nově příchozího, stejně jako za dob svého týmákování ve Vsi. Za těch několik měsíců se Vaškovi podařilo všem ukázat, že je nejenom vynikající organizátor centráckých akcí, skvělý zpěvák a kytarista, ale hlavně kluk do nepohody, na kterého se můžete vždy spolehnout.

Netradiční „sólo rozlučku“ si mohl v srpnu 2010 vychutnat Michal Frčo. Mišo pobyl na DCM jeden rok a ten rok znamenal pro farní trávník pečlivou údržbu, pro Forda Viktora nejednu úúúžasnou jízdu a pro týmáckou práci nevšední invenci. Svým pohledem vás za každých okolností dokázal ujistit, že má i sebešílenější situaci naprosto pod kontrolou. Teď má pod kontrolou slovenské bankovnictví, od září můžete Michala potkat opět už jen v Senci, Bratislavě a okolí.